Digitální svět není závislost, kterou je třeba vyléčit, ale nový druh prostoru. Jak technologie neustále mění naše životy, staré metafory kontroly a abstinence jsou stále méně užitečné. Místo toho musíme uznat internet – a brzy i umělou inteligenci – jako samostatnou realitu s vlastními pravidly, zvyky a zákony.
Limity modelu závislosti
Již více než deset let nahlížíme na náš vztah k internetu optikou závislosti. Tento model poskytuje pohodlnou diagnózu: návaly dopaminu, změna zapojení mozku a potřeba digitálního detoxu. I když je něco pravdy na nutkavosti online chování, tento model se nakonec ukazuje jako nedostatečný. Naznačuje problém, který lze vyřešit abstinencí, spíše než nové území, které je třeba prozkoumat.
Představa, že můžeme internet jednoduše „ukončit“, je iluze. Pokusy zakázat zařízení ve školách nebo na veřejných místech jsou odsouzeny k neúspěchu; technologie tu zůstane. Totéž bude nevyhnutelně platit pro AI. Odpor není možnost; adaptace je to, na čem záleží.
Internet jako místo
Klíčem k přizpůsobení je pochopit, že internet není jen nástroj, ale místo. Není to fyzické, ale to neznamená, že je to méně skutečné. Pro ty, kteří vyrostli online, je pocit přechodu do této reality jasný: čas se stlačuje, tělo se rozpouští a objevuje se další „já“.
Toto „jiné já“ není únikem z reality, ale jiným druhem reality. Internet má svou vlastní geografii, své vlastní sociální struktury a své vlastní formy interakce. Abychom se tímto místem mohli efektivně pohybovat, musíme se naučit jeho jazyk, ne bojovat s jeho existencí.
Proč pohádky?
Pokud je internet novou realitou, pak potřebujeme nové způsoby, jak mu porozumět. Staré příběhy o kontrole a čistotě nebudou fungovat. Místo toho potřebujeme moudrost pohádek: příběhy, které uznávají temnotu, proměnu a nevyhnutelnou cestu do neznáma.
Stejně jako nás pohádky učí žít s příšerami a magií, musíme se naučit žít s internetem a AI. Digitální svět není hrozbou, kterou je třeba porazit, ale novou hranicí, kterou je třeba prozkoumat.
Internet není droga, kterou je třeba léčit, ale místo, kterému je třeba se přizpůsobit. Pohádky nejsou o úniku z reality, ale o přežití ve světech, kde jsou jiná pravidla.
Budoucnost není o vyhýbání se digitální realitě, ale o tom, naučit se v ní žít.
